Babiččino bistro

[img][/img]

Myslel si, že s bratrem vytvořili mistrovské dílo. Všechny ty pohádky, které zná absolutně každý - děti i dospělí. Ne. Nevytvořili mistrovské dílo. Vytvořili bandu idiotů. Přesně to Vás napadne, když Vás na přechodu málem přejede chlap, co řídí nohama. Bez přehánění. Kloboučník opět nestíhal do práce a je přeci logické, že po nohama se cestuje rychleji, než rukama, takže dává smysl, že auto pojede také rychleji. Na přechodu se musí zastavit a ohlédnout za červeným autem s fialovými pruhy, které řídí absolutní idiot. Jak vůbec dosáhne na pedály? Nuže, nehodlá nad svými výtvory ztrácet tolik času, jak ostatně připomene kručící žaludek. Odvrátí zrak od silnice a s cinknutím zvonku vejde do věčně zaplněného bistra. Jak přejde zrakem přes všechnu místní spodinu, najde někoho, kdo je bezpochyby jedním z největších odpadů v místnosti.
"Ale dobré ráno, zlatíčko." Pozdraví královnu tónem až příliš sladkým na to, aby nezhořkl v ústech. Aniž by se jakkoli zeptal, posune židli a usadí se naproti ex-královně. Poté si sundá i svoji černou bundu, takže odhalí sportovní sako v královské modři, černé džíny a stejně zabarvené zimní boty. Zlaté vlasy slíznuty dozadu přesně tak, jak by se od Němce dalo čekat. Z ramene sundá brašnu, kterou odloží po svém boku - na zem. "Jak se vede?" Opře lokty o stůl, proplete prsty a na ně usadí bradu, upírajíc na Reginu oči, které nepochybně zcela touží po tom vědět, jaký má dnes den.

Jen málo se snaží skrýt protočení očí. Vlastně absolutně vůbec. Užuž by odpověděl, ale obsluha je pohotová jako vždy. "Jako vždycky, zlatíčko." Broukne na půl huby po obsluze, ale jakmile se dívka otočí, neodpustí si dotěrný pohled na její postavu. Věděl, že udělat z Karkulky rádoby lehkomyslnou rebelku bude dobrý nápad, ale nepočítal s tím, že si jí budou plést s levnou štětkou. S bratrem ji napsali hezkou, ale ne kvůli tomu, aby po ní Šmudla a Prófa házeli pohledy nadržených prasat. Z pozadí servírky totiž otrávenýma očima sjede i dva trpaslíky, než se ustálí zpět na Regině.
"Možná, že když budete mluvit ještě hlasitěji, možná Vás uslyší a příjdou." Odtuší opět tak medosladce, no jeho slova stále nesou jasnou pachuť nestřídmé žádosti, aby královna držela hubu. Nebo ji přinejmenším zakryla. "Jsou tu všichni důležití." Pokrčí rameny tlumeným, no stále plynulým a konverzačním tónem. "Jak se má Henry?" Pousměje se, nyní snad dokonce upřímně. Henry je jedna z mála osob, co si tu zaslouží pozornost. Smutnou věcí je, že ho museli připsat na krk Regině. "A co jeho paní učitelka? Slyšel jsem, že ji má každej rád. Konec konců, je tak hezká..." Nevinně se pousměje. Narážku na Sněhurku si nemohl odpustit. Možná nemá Krasoně a není šťastná, ale i tak není tajemstvím, že i přesto má u mnohých větší popularitu, než paní starostka.

S obsluhou se nepodělí o víc, než o děkovný úsměv, když uvidí svůj jablečný koláč a horkou čokoládu. Z čokolády ihned usrkne, nejspíš jeho krku nevadí, že se z ní ještě kouří.
"Kde se nachází moje mistrovské výtvory?" Zopakuje s povzednutým obočím. "Nejspíš Vám uniká, že jsou doma. Výtvory o který je potřeba se bát vidím na každodenní bázi." S otráveným povzdechem odloží hrnek a vezme vidličku, kterou uždibne kus koláče. Ten skončí za jeho rty, což je výhoda, jelikož žvýkáním částečně skryje pobavený úsměv. "Kulaťoučká? Mám pocit, že si i po děcku zachovala figuru." Pokrčí rameny. "Ačkoliv mám pocit, že ženská, co žila se sedmi chlapama není zrovna nejlepší volba na místo učitelky. To musel vymyslet bratr, většina špatných nápadů je jeho." V jeho slovech lze rozeznat... pýcha? No co, když máte sourozence, nikdy si jednou za čas neodpustíte svádět na něj to špatné.
Polkne nyní už druhé sousto koláče, načež zachová chvilku ticha. Na to poodstrčí talířek a decentně se nakloní k ex-královně. "Uvědomuješ si, že tohle nevydrží věčně, že jo?" Přizvedne obočí.

Regině nevěnuje víc, než pozvednuté obočí. Možná s bratrem vytvořil své postavy až příliš realistické. Regina si vážně myslí, že její zkušenosti v první řadě neprošly skrz jeho mysl a následně jeho pero? Jistě, ne vždy přímo diktuje příběh, ale stále - obvykle postavy vedou oni, ať už přímo či nepřímo. Neubrání se drobnému, možná suchému úsměvu. Je to vážně roztomilé. Vtáhne ret a stiskne jej mezi zuby, dokonce i na pár vteřin zabodne oči do stolu. Samozřejmě je vtipné, že zrovna Regina si vůbec dovoluje používat slovo vrah jinak, než jako pseudonym, ale... fajn, brzy si uvědomí, že o tomhle nemá smysl přemýšlet. Jejich příběhy jsou dokonalé nehledě na to, jak postavy figurují v ději.
"Tos vystihla." Pyšně si odfrkne, absolutně zapomenouc na vykání. Vyká jí pouze kvůli tomu, že to zní hezky. Ostatně pokud by tu měl někdo cítit respekt, neměl by figurovat z jeho strany. Naneštěsti si dal záležet na tom, aby byla Regina rádoby sebestředná píča, takže je mu jasné, že se ničeho takového nedočká.
"Nemáš sebemenší ponětí, zlatíčko." Potřese hlavou ze strany na stranu a opět se pohodlně opře o opěradlo židle. "Zklamala jsi mě."